Kolorektální karcinom a význam vyšetření mutací genu K-ras
Kolorektální karcinom nebo-li rakovina tlustého střeva a konečníku patří celosvětově k nejrozšířenějším nádorových onemocnění. V České republice patří kolorektální karcinom k nejčastějším nádorovým onemocněním, incidence tohoto onemocnění trvale roste a podle některých statistik jsme v celosvětovém měřítku ve výskytu této choroby u mužů na prvním místě. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u lidí nad 50 let (nejvyšší výskyt nových případů je mezi 60. a 70. rokem života). Až u jedné čtvrtiny nemocných jsou v okamžiku stanovení diagnózy přítomny metastázy (tj. šíření nádorů do dalších orgánů, nejčastěji jater a plic) a pětileté přežití těchto pacientů je nižší než 5%. Mezi typické příznaky tohoto onemocnění patří zejména přítomnost krve ve stolici, pocit stálého nucení na stolici po vyprázdnění, bolest břicha, pocit „špatného zažívání“, střídání zácpy a průjmu, nevysvětlitelný úbytek hmotnosti, stálý pocit únavy.
Léčba nádorových onemocnění je náročná a volba léčebná strategie záleží na velikosti nádoru, jeho lokalizaci a pokročilosti onemocnění. V protinádorové léčbě se uplatňují čtyři základní léčebné postupy a to chirurgický (operační odstranění celého nádoru), chemoterapie (podávání látek, které zabraňují množení buněk), radioterapie (ozáření nádoru) a biologická léčba a to díky pokrokům v molekulární biologii, které umožnily poodhalit patogenezi nádorového procesu a vedly k objevu nových látek s protinádorovými účinky - výsledkem je terapie nádorů cílená na určité molekuly exprimované nádorovými buňkami – tzv. cílená biologická léčba. Principem účinku této biologické cílené léčby onkologických onemocnění je zamezení růstu nádorových buněk tím, že lék zablokuje určité molekuly (receptory), které „spouštějí“ dělení a růst nádorových buněk, přičemž neovlivňuje buňky zdravé. V současnosti jsou k dispozici pro léčbu kolorektálního karcinomu dostupné monoklonální protilátky namířené proti receptorům pro epidermální růstový faktor (tzv. anti-EGFR moAb) - cetuximab, resp. panitumumab.
Avšak aby i tato léčebná strategie mohla být účinná, je nutné znát stav některých dalších faktorů, které mohou ovlivnit výsledek léčby, ty pak slouží jako markery, pomocí nichž lze předvídat, zda bude tato léčba úspěšná, či nikoli. Takovýmto biomarkerem, který umožní předpověď účinnosti anti-EGFR moAb u pacientů s kolorektálním karcinomem je přítomnost mutací v K-ras genu. Tyto mutace se vyskytují přibližně u 35-45% kolorektálních karcinomů (více než 90% mutací je lokalizováno v kodonu 12 a 13 K-ras genu). Přítomnost těchto aktivačních mutací vede k rezistenci nádoru vůči působení monoklonálních protilátek namířených proti EGFR.
Pro cílenou biologickou léčbu kolorektálního karcinomu monoklonálními protilátkami proti EGFR by mělo být vyžadováno vyšetření mutací v genu K-ras, neboť pouze pacienti, v jejichž nádoru nebyla prokázána přítomnost mutací v K-ras genu (tedy nemutovaný gen K-ras, K-ras wild-type) jsou vhodní pro tento druh terapie a lze u nich očekávat pozitivní terapeutickou odpověd.
V CGB laboratoři a.s. provádíme toto vysoce specializované molekulárně genetické vyšetření již od roku 2008.
